Při zkoušce se vychází z kombinace materiálů, které si student připraví – konkrétně půjde o komentář přečtené sekundární literatury a ukázku části výukové hodiny.

Zkouška z didaktiky španělského jazyka a španělsky psaných literatur má praktický charakter. Ověřuje, nakolik si student osvojil didaktické nástroje ve výuce jazyka/literatury.

Student vybírá z portfolia část vztahující se ke konkrétní výuce, tedy k jedné hodině promýšlené v hodinách didaktiky a realizované v průběhu praxe. Dále student vysvětlí, jaké didaktické komponenty bral při přípravě a realizaci hodiny v úvahu a proč, zhodnotí, jak hodina proběhla, co se ne/zdařilo, navrhne, co by na základě reflexe dělal jinak. Jeho výklad by tedy měl stručně popsat:

1. Výukový plán hodiny (bude obsahovat: cíle na úrovni klíčových kompetencí, výstupů a průřezových témat, obsah hodiny, tj. zvolené téma a jazykové prostředky, časový plán a popis aktivit, včetně použitých metod a organizačních forem, zadání pro žáky.
2. Reflexi hodiny: komentáře k jednotlivým aktivitám, celkové shrnutí hodiny (popis silných a slabých stránek), možné návrhy změn.

Podklady pro zkoušku jsou součástí portfolia, kam si je student v průběhu studia ukládá.

K popisu výukového plánu pro danou hodinu používá student teoretické znalosti z následujících okruhů:

1. Teoretická východiska výuky cizích jazyků (pedagogická, psychologická, lingvistická). Cíle výuky cizího jazyka. Vymezení pojmů „metodika“, „metoda“. Interdisciplinarita didaktiky cizích jazyků.
2. Kurikulum a kurikulární dokumenty pro výuku cizího jazyka; práce s těmito dokumenty. Společný evropský referenční rámec (SERR), Rámcový vzdělávací program pro gymnázia – charakteristika výuky cizího jazyka / španělštiny, Školní vzdělávací program pro gymnázia, charakteristika výuky cizího jazyka / španělštiny, tvorba výukových plánů (krátkodobých i dlouhodobých), výukové cíle, příprava na vyučování
3. Nástin vývoje metodických směrů. Metoda gramaticko-překladová, přímá, audio-orální metody, metoda Institutu Cervantes.
4. Osobnost učitele cizího jazyka – jeho kompetence, role, možnosti spolupráce uvnitř vzdělávacích institucí i mimo ně, problematika chyby učitele, další možnosti rozvoje a vzdělávání.
5. Receptivní řečové činnosti (poslech, čtení) a aktivity, které je rozvíjejí.
6. Produktivní řečové činnosti (ústní, písemný projev) a aktivity, které je rozvíjejí.
7. Gramatická a lexikální jazyková kompetence. Základní principy jejich nácviku.
8. Plánování výuky a práce s časem (časový management) – dlouhodobé a krátkodobé plánování, příprava hodin. Vyučovací jednotka, struktura a rytmus hodiny.
9. Materiální didaktické prostředky – jazykové učebnice, slovníky a práce s nimi. Využití technologií, počítačových, internetových a mobilních aplikací ve výuce španělštiny.
10. Využití češtiny ve výuce španělštiny. Jazykový transfer mezijazykový a vnitrojazykový. Jazykový transfer pozitivní a negativní. Falsos amigos. Interference.
11. Využití literárních textů ve výuce. Zjednodušená četba, dvojjazyčná vydání, komiks. Rozvoj čtenářské gramotnosti.

Součástí diskuse u zkoušky bude též studentův komentář dvou vybraných položek ze sekundární literatury – tyto položky by měly souviset s komentovanou výukovou hodinou.

Doporučená literatura k didaktice:

• Alonso, E (1994): ¿Cómo ser profesor y querer seguir siéndolo? Edelsa.
• Alonso, E. –  Castrillejo, V. – Orta, A. (2012): Soy profesor/a. Aprender a enseñar. Madrid. Edelsa.
• Arnold, J. (2000): La dimensión afectiva en el aprendizaje de idiomas. Madrid. Cambridge University Press. Barcelona. Graó.
• Cassany, D. (2005): Expresión escrita en L2/ELE. Madrid, Arco Libros.
• Centro Virtual Cervantes: http://cvc.cervantes.es/ensenanza/default.htm
• García Santa-Cecilia, Á. (1995): Cómo se diseña un curso de lengua extranjera. Madrid, Arco/Libros, Cuadernos de Didáctica del Español.
• Giovannini A. – Martín Peris E. – Rodríguez Castilla M. – Simón Blanco T. (1996). Profesor en acción. Madrid, Edelsa.
• Gordon, T. (2015): Škola bez poražených. Praha, MALVERN.
• Hendrich J. et alii (1988): Didaktika cizích jazyků, Praha, SPN.
• Hendrich, J. (1988): Didaktika cizích jazyků. Praha, SPN.
• Hrdlička, M. (2004): O způsobech výkladu mluvnické látky. In: Český jazyk a literatura. 54, 3, s. 119-123.
• http://cvc.cervantes.es/lengua/anuario/anuario_02/garcia/
• http://www.mecd.gob.es/dctm/redele/Material-RedEle/el-mundo-estudia-espanol/el-mundo-estudia-espanol2014.pdf?documentId=0901e72b81c71bd2
• Choděra, R. (2006): Didaktika cizích jazyků. Praha, Academia.
• Choděra, R., Ries, L. (1999): Výuka cizích jazyků na prahu nového století. Ostrava, Ostravská univerzita.
• Instituto Cervantes (1994): Plan Curricular del Instituto Cervantes. La enseñanza del español como lengua extranjera. Madrid. Online: http://cvc.cervantes.es/Ensenanza/biblioteca_ele/plan_curricular/default.htm
• Instituto Cervantes (traducción en español) (2002): Marco de referencia europeo para el aprendizaje, la enseñanza y la evaluación de lenguas. Online: http://cvc.cervantes.es/obref/marco
• Janíková, V. (2009): Didaktika cizích jazyků a profesionalizace učitele. Brno, MUNI.
• Janíková, V. (2011): Výuka cizích jazyků. Praha, Grada.
• Kyloušková, J. (2007): Jak využít literární text ve výuce cizích jazyků. Brno, MUNI.
• Llobera M. – Cots J. M. et alii (1997): Competencia comunicativa, Madrid, Edelsa.
• Maňák, J., Švec, V. (2003): Výukové metody. Brno, Paido.
• Marcoele: http://marcoele.com/
• Melero Abadía, P. (2000): Métodos y enfoques en la enseñanza/aprendizaje del español como lengua extranjera. Madrid. Edelsa.
• Redele: http://www.mecd.gob.es/redele/
• Sánchez Lobato, J. E – Santos Gargallo, I. (eds.) (2004): Vademécum para la formación de profesores. Enseñar español como segunda lengua (L2)/ lengua extranjera (LE). Madrid. SGEL.
• Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme (2002). Olomouc: Univerzita Palackého.
• Todoele: http://www.todoele.net/