Okruhy ke státním zkouškám na programu Učitelství španělského jazyka a literatury pro SŠ

Student si losuje 2 otázky, z nichž jednu zodpovídá česky a druhou španělsky. Důraz je kladen jednak na zvládnutí dané problematiky z praktického i teoretického hlediska ze strany studenta, jednak na schopnost formulovat odpovědi z didaktického hlediska s důrazem na předání vědomostí studentům.

1. Popis španělského hláskového systému s důrazem na protiklady ve výslovnosti mezi češtinou a španělštinou. Nácvik správné výslovnosti ve výuce.
2. Španělský vs. český přízvuk, identifikace přízvučné slabiky, charakteristika španělského přízvuku, výuka pravidel grafického vyznačování přízvuku, problematické oblasti, které činí studentům potíže.
3. Výuka španělského substantiva a adjektiva v kontrastu s češtinou. Kategorie španělského substantiva, přechylování. Kategorie španělského adjektiva, stupňování, apokopa, pozice adjektiva vzhledem k substantivu a rozdíly ve významu z ní vyplývající, vysvětlování těchto rozdílů ve výuce španělštiny.
4. Španělský člen a jeho zvládnutí ze strany studentů. Obecná charakteristika členu, základní funkce členu určitého / neurčitého / nulového a možnosti její výuky. Opozice definitud / indefinitud especifidad / inesepecifidad, definice información consabida a punto de anclaje, možnosti užití těchto pojmů ve výuce.
5. Neurčité tvary slovesné v češtině a ve španělštině. Funkce španělského infinitivu v kontrastu s češtinou. Funkce španělského gerundia a možnosti jejího vyjádření v češtině. Opozice jednoduchý / složený infinitiv a jednoduché / složené gerundium. Metody procvičování španělských neurčitých tvarů ve výuce.
6. Složené časy ve španělštině. Charakteristika španělských složených časů v opozici k časům jednoduchým. Protiklad dokonavosti a perfektnosti. Výuka španělských složených minulých časů, časté chyby v jejich užívání a metody, jak se těmto chybám vyhnout.
7. Minulé časy ve španělštině a souslednost časová. Systém minulých časů v češtině a ve španělštině. Časy relativní a absolutní. Nejčastější chyby studentů v práci se španělskými minulými časy a důvody těchto chyb.
8. Budoucí čas ve španělštině. Centrální a periferní prostředky pro vyjádření následnosti. Funkce paradigmatu HABLARÉ v opozici s češtinou. Základní rozdíly v této oblasti mezi češtinou a španělštinou a možnosti jejich zachycení ve výuce.
9. Subjunktiv a jeho zvládnutí ze strany studentů. Subjunktiv ve VV obsahových, vztažných, časových, přípustkových a podmínkových. Základní funkce subjunktivu (tradiční a moderní didaktické přístupy).
10. Slovesné opisné vazby a kauzativní konstrukce ve španělštině. Typy španělských slovesných opisných vazeb. Možnosti jejich vyjádření v češtině. Opozice vid vs. povaha slovesného děje. Kauzativní konstrukce ve španělštině a jejich české protějšky. Výuka dané problematiky a definice oblastí, které jsou pro studenty nejobtížnější.
11. Větné členy ve španělštině a češtině. Klasifikace vedlejších vět ve španělské a české tradici. Rozdíly mezi českou a španělskou syntaxí ve výuce španělštiny.
12. Španělština ve světě a jazyková situace na Pyrenejském poloostrově. Hlavní dialekty španělštiny a jejich morfologická a fonetická specifika. Jazyky Pyrenejského poloostrova. Španělština ve Spojených státech.
13. Španělské lexikum. Definice synonymie, antonymie, hyperonymie, hyponymie, polysémie a homonymie. Využití těchto konceptů při výuce slovní zásoby.