Požadavky k SZZK platné pro studenty přijaté od r. 2006 do r. 2014 včetně

Francouzská filologie

Přihlášku k závěrečné zkoušce podává student po splnění atestací studijního plánu v předepsaném rozsahu (120 kreditů).
Státní závěrečná zkouška (SZZK) sestává z následujících částí:
– obhajoba diplomové práce (na diplomním oboru)
– ústní zkouška
Zkouška probíhá ve francouzštině i v češtině.Jednooborové studium – ústní SZZK se skládá ze tří tematických okruhů:
– francouzský jazyk
– francouzská literatura
– teorie literatury (u studentů, kteří zvolili literární modul)
nebo obecná lingvistika (u studentů, kteří zvolili lingvistický modul)Studium v kombinaci – ústní SZZK se skládá ze dvou tematických okruhů:
U studentů, kteří zvolili lingvistický modul
– francouzský jazyk
– obecná lingvistika
U studentů, kteří zvolili literární modul
– francouzská literatura
– teorie literatury

Témata diplomových prací
Témata diplomových prací se stanoví po dohodě mezi studentem a vyučujícím. Diplomová práce má rozsah nejméně 60 stran. Student jí prokazuje schopnost samostatného zpracování problematiky ze svého studijního oboru a zvládnutí práce s vědeckou literaturou.

Požadavky k SZZK  navazujícího magisterského studia oboru
Francouzská   filologie

 
Francouzský jazyk
Jednooborové studium – 2 otázky (Syntax , Lexikologie) + doplňovací otázka, kterou si student vylosuje: Historická mluvnice nebo Textová lingvistika

Jedna z otázek musí být zpracována francouzsky.


Studium v kombinaci (u studentů, kteří volili lingvistický modul)  –  3 otázky:       

Syntax
Lexikologie
Historická mluvnice NEBO Textová lingvistika (student si vylosuje)
2 otázky musejí být zpracovány francouzsky, 1 otázka česky (dle volby studenta).

 

Normativní mluvnice

  1. Les classes de mots – critères, problèmes de définition, comparaison avec le tchèque
  2. La grammaticalité, la norme, l´usage, la codification, les grammaires
  3. Le nom – caractéristique morphologique, syntaxique et sémantique
  4. Les déterminants – typologie, catégories grammaticales, fonctions, comparaison avec le tchèque
  5. Les adjectifs (épithètes) – caractéristique morphologique, syntaxique et sémantique
  6. Les pronoms – typologie, catégories grammaticales, fonctions, place de pronoms personnels, pronoms adverbiaux
  7. Les mots numéraux – classification et fonctions, comparaison avec le tchèque
  8. Le verbe – définition, typologie, catégories grammaticales, fonctions syntaxiques
  9. Le temps verbal – formes, description onomasiologique et sémasiologique
  10. Les modes verbaux et la modalité
  11. Le subjonctif – formes et emplois
  12. Le passif – définition, formation, sens et types d´expression
  13. L´aspect verbal – définition, classification, expression, comparaison avec le tchèque
  14. Les formes nominales du verbe – définition, classification, catégories grammaticales, fonctions syntaxiques
  15. L´interrogation – définition, types d´expression
  16. L´impératif ; l´expression de l´injonction
  17. Le conditionnel ; l´expression de la condition et de l´hypothèse
  18. L´adverbe et les compléments circonstanciels – définition, typologie, formes et fonctions

Syntax

  1. Phrase, énoncé, phrase nominale, constructions impersonnelles.
  2. Prédication, coordination, dépendance.
  3. Fonctions syntaxiques
  4. Phrases déclaratives, interrogatives, impératives, exclamatives.
  5. Négation ; passif.
  6. Syntagme nominal.
  7. Syntagme verbal ; théorie valencielle.
  8. Phrase complexe ; juxtaposition, coordination, subordination.
  9. Propositions subordonnées.
  10. Constructions infinitives et participiales.
  11. Perspective fonctionnelle de la phrase ; inversion, détachement, extraction.
  12. Grammaire générative ; analyse en constituants immédiats.

 

Literatura k Normativní mluvnici a Syntaxi

  • RIEGEL, M., et alii, Grammaire méthodique du français, Paris, PUF, 2000/2009
  • HENDRICH, J. et alii, Francouzská mluvnice, Praha, SPN, 1992
  • GREVISSE, M., Le bon usage, Paris – Gembloux, Duculot, 1993
  • CHEVALIER, J.-Cl. et alii, Grammaire Larousse du français contemporain, Paris, Larousse, 1964-rééditions
  • DUBOIS, J., LAGANE, R., La nouvelle grammaire du français, Paris, Larousse, 1973
  • TOURATIER, Ch., Le système verbal français, Paris, Armand Colin, 1996
  • WAGNER, R.-L., PINCHON, J., Grammaire du français classique et moderne, Paris, Hachette, 1962 – rééditions
  • BÉCHADE, H.- D., Syntaxe du français moderne et contemporain, Paris, PUF, 1989
  • FEUILLET, J., Introduction à l’analyse morphosyntaxique. Paris: PUF, 1988
  • GREPL, M., KARLÍK, P., Skladba češtiny, Olomouc, Votobia,1998
  • HALMØY, O., Le gérondif en français, Paris, Editions Ophrys, 2003
  • LE GOFFIC, P., Grammaire de la Phrase Française, Paris, Hachette, 1993
  • WILMET, M., Grammaire critique du français, Paris, Hachette, Louvain-la-Neuve, Duculot, 1997

 

Textová lingvistika

  1. L´énonciation – le discours – le texte. Les conditions de la production d´un texte.
  2. L´énoncé, unité de base textuelle. L´énoncé et la phrase. L´énoncé et la référence. L´énoncé et la fonction communicative.
  3. La cohérence textuelle. Les relations de cohérence textuelle. La règle de répétition, la règle de progression.
  4. Les relations anaphoriques.
  5. La perspective fonctionnelle de l´énoncé et l´intégration de l´information dans le texte (le thème, le rhème; le contexte, le connu, le contextualisé).
  6. L´enchaînement thématique. Les progressions thématiques.
  7. La phrase française et la perspective fonctionnelle de l´énoncé. Les procédés de la perspective fonctionnelle de l´énoncé. Les procédés syntaxiques de rhématisation / thématisation.

Literatura k Textové lingvistice

  • COMBETTES, B., Pour une grammaire textuelle: la progression thématique, Duculot, Paris 1988
  • DANEŠ, F., Jazyk a text (odd.V – textová lingvistika), Univerzita Karlova – FF, Praha 1999
  • HRBÁČEK, J., Nárys textové syntaxe spisovné češtiny, Trizonia, Praha 1994
  • LOUCKÁ ,H., Introduction à la linguistique textuelle, Univerzita Karlova – nakladatelství Karolinum, Praha 2005
  • MAINGUENEAU, D., Eléments de linguistique pour le texte littéraire, Bordas, Paris 1990
  • WEINRICH, H., Grammaire textuelle du français, Didier/Hatier, Paris 1989

Lexikologie

 

1. Tvoření slov obecně

2. Derivace

3. Kompozice

4. Problematika výpůjček

5. Neologie

6. Fr. lexikografie – přehled

7. Vývoj fr. lexika

 

Literatura k Lexikologii

 

Anscombre, J.-C. (1990) Pourquoi un moulin à vent n´est pas un ventilateur, in : Langue française, No. 86/1990;
Apothéloz, D. (2002) La construction du lexique français, Paris-Gap, Ophrys;
La néologie lexicale, Langages 36, 1974;
Langue française No. 113, mars 1997 – Aux sources de la polysémie nominale;
Langue française No. 103, Le lexique : construire l´interprétation
Benveniste, E. (1974) Formes nouvelles de la composition nominale, in : Problèmes de

linguistique générale, II;

Benveniste, E. (1974) Fondements syntaxiques de la composition nominale, in : Problèmes de linguistique générale II,;
Collinot, A. – Mazière, F. (1997) Un prêt à parler : le dictionnaire, Paris, PUF;
Corbin, D. (1987) Morphologie dérivationnelle et structuration du lexique,Tuebingen, Niemeyer;
Croft, W. – Cruse D.A. (2004) Cognitive Linguistics, Cambridge University Press;
Cruse, D.A. (1989) Lexical Semantics, Cambridge University Press,
Čermák, F. et al. (1995) Manuál lexikografie, Praha, H & H;
Dubois, J, – Dubois-Charlier, F. (1999) La dérivation suffixale en français, Paris, Nathan;
Greimas, A. J. (1966) La sémantique structurale, Paris, Larousse;
Gross, G. (1996) Les expressions figées en français, Paris-Gap, Ophrys;
Guilbert, L. (1975) La créativité lexicale, Paris, Larousse,
Kleiber, G. (1990) La sémantique du prototype, Paris, PUF;
Matoré, G. (1968) Histoire des dictionnaires français, Paris, Larousse;
Niklas-Salminen, A. (1997) La lexicologie, Paris, Armand Colin;
Picoche J. (1976) Précis de lexicologie française, Paris, Nathan, 1976
Pruvost, J. – Sablayrolles, J.-F. (2003) Les néologismes, Paris, PUF – Que sais-je;
Zwanenburg,W. Französisch : Wortbildungslehre. Formation des mots, in : Lexicon der Romanischen Linguistik, vol. V/1, 1990

 

 

Historická mluvnice

 

Fonetický/morfologický komentář k jednomu z deseti veršů typu :

1. Qu´il ne puet estre sanz grant preu. (Perceval, v. 10)

2. Qant la rien que je plus amoie

Voi morte, vie que me vaut? (Perceval, vv.3384-5)

 

 

Literatura  k Historické mluvnici 

 

Zink, G. (1989). Phonétique historique du français, Paris: PUF.

Zink, G. (1994). Morphologie du français médiéval, Paris: PUF.

Picoche, J. (1979). Précis de morphologie historique du français, Paris: Nathan.

De la Chaussée, F. (1979). Initiation à la phonétique historique de l´ancien français, Klincksieck, 1979.

Joly, G. (1995). Précis de phonétique historique du français. Paros: Armand Colin.

 

 

Obecná lingvistika


Jednooborové studium ( u studentů, kteří volili lingvistický modul) – 2 otázky (v češtině)
Studium v kombinaci (u studentů, kteří volili lingvistický modul) – 2 otázky (v češtině)

 

1. Jazyk, systém, funkce

2. Problematika vzniku a vývoje jazyka

3. Gramatické kategorie

4. Problematika slovních druhů

5. Jazyková typologie

6. Filozofie jazyka

7. Korpusová lingvistika

8. Kognitivní lingvistika

9. Problematika klasifikace románských jazyků

10. Vznik a vývoj románských jazyků

11. Vývoj francouzštiny, problematika gramatikalizace

 

 

Literatura k Obecné lingvistice :

 

Čermák, F (1997). Jazyk a jazykověda. Praha: Pražská imaginace.

Čermák, F. (2010). Lexikon a sémantika. Praha: LN.

Čermák, F. – Blatná, R. (2006). Korpusová lingvistika, stav a modelové přístupy. Praha: LN.

Černý, J. (1996). Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia.

Croft, W. – Cruse, D.A. (2004). Cognitive linguistics. CUP.

Croft, W. (1990). Typology and Universals. CUP.

Posner, R. (1996). The Romance languages. CUP.

 

 

Literatura k Dějinám francouzského jazyka

 

Brunot, Ferdinand (1906). Histoire de la langue française, Tome II – Le Seizième siècle, Paris: Armand Colin.

Bruneau, Charles (1958). Petite histoire de la langue française, 2 vol., Paris: Armand Colin.

Caput, Jean-Pol (1972). La langue française, histoire d´une institution, 2 vol., Paris: Larousse.

François, Alexis (1959). Histoire de la langue française cultivée des origines à nos jours, Tomes I-II. Genève: A. Jullien.

Chaurand, Jacques et al. (1999). Nouvelle histoire de la langue française,Paris: Seuil.

Lodge, Anthony R. (1997). Le français, Histoire d´un dialecte devenu langue, Paris: Fayard.

Lodge, Anthony R. (2004). A Sociolinguistic History of Parisian French,Cambridge University Press.

Marchello-Nizia, Christiane / Picoche, Jacqueline (1994). Histoire de la langue française. Paris: Nathan.

Marchello-Nizia, Christiane (1999). Le français en diachronie : douze siècles d´évolution. Paris: Ophrys.

Rey, A, – Duval, F. – Siouffi, G. (2007). Mille ans de langue française.Paris: Perrin.

Tritter, Jean-Louis (1999). Histoire de la langue française. Paris: Ellipses.

 

 

b)

 

Fournier, Nathalie (2002). Grammaire du français classique. Paris: Belin.

Gougenheim, Georges (1974). Grammaire de la langue française du 16esiècle. Paris: Picard.

Lardon, Sabine – Thomine, Marie-Claire (2009). Grammaire du français de la Renaissance. Paris: Garnier.

Marchello-Nizia, Christiane (1992). Histoire de la langue française aux XIVe et XVe siècles, Paris: Dunod.

Matoré, Georges (1988). Le vocabulaire et la société du XVIe siècle, Paris: PUF.

Rickard, Peter (1968). La langue française au seizième siècle, Cambridge: Cambridge University Press.

Séguin, Jean-Pierre (1972). La langue française au XVIIIe siècle. Paris: Bordas.

 

Francouzská literatura

V průběhu zkoušky jsou jednooborovým studentům pokládány dvě otázky: Jedna je svým zaměřením širší a týká se celých směrů, žánrů, skupin či období, druhá je doplňovací a podrobněji sleduje jednotlivou osobnost či poetiku vybranou na základě předloženého seznamu četby. Jedna z otázek musí být zpracována francouzsky. (Student si může sám zvolit, která to bude.)

U studentů kombinovaného studia (tedy konajících SZZK jen ze dvou předmětů) budou otázky tři: Jedna širší, věnovaná celému směru, žánru, skupině či období, další dvě doplňovací a podrobněji sledující jednotlivou osobnost či poetiku vybranou na základě předloženého seznamu četby. Jedna z těchto tří otázek musí být zpracována francouzsky. (Student si může sám zvolit, která to bude.)

 
Tematické okruhy z dějin francouzské literatury
  1.  Středověký hrdinský epos: historický kontext, vznik a vývoj žánru, základní chara­kteristiky, tematické cykly. Píseň o Rolandovijako vrcholný výtvor žánru, jeho obsah a forma.
  2.  Kurtoazie, její podstata a význam pro vývoj lyrické poezie.Poezie trobadorů, přenos kurtoazní lyriky do severní Francie, její představitelé. Originální aspekty lyrické poezie: les congés d’Arras, Colin Muset, Rutebeuf. Román o růži jako vyvrcholení a překonání kurtoazní perspektivy.
  3.  Žánr „románu“ ve vrcholném středověku, jeho souvislost s kurtoazií. Antický a bretaňský cyklus (v něm: artušovská legenda a legenda o grálu; tristanovská legenda). Robert Wace, Chrétien de Troyes, Robert de Boron. Romány nezařazené: Jean Renard, Gerbert de Montreuil, Aucassin a Nicoletta atd. Žánrové zařazení Románu o růži.
  4.  Měšťanská literatura: fabliaux, Román o Lišákovi.Charakteristika těchto žánrů, forma, témata. „La Renardie“ a její cynická morálka jako vztah k světu.
  5.   Středověké divadlo: vážné a komické (hry, mirákly, morality a mystéria — frašky a soties). Charakteristika jednotlivých žánrů, jejich vývojové určení. Autoři: Jean Bodel z Arrasu, Rutebeuf, Arnoul Gréban.
  6.  Největší francouzští kronikáři 12.15. století. Oficiální kroniky francouzského krá­lovství. Villehardouin, Robert de Clari, Joinville, Froissart, Commynes, rétorikové.
  7.  Literatura pozdního středověku: poezie a próza. A) Poezie.Proměna žánrů ve 14. století, vývoj tematiky: zkonvenčnělá kurtoazie, osobitější tóny. Guillaume de Ma­chaut, Froissart, Eustache Deschamps. Christine de Pisan a první náznaky renesance za vlády Karla V. Vrcholné výtvory nových žánrů v 15. století: Livre des cent ballades, Alain Chartier, Charles d’Orléans, Villon. Konec středověku a „velcí rétorikové“. — B) Próza. Antoine de La Salle,Jehan de Paris, Cent nouvelles nouvelles, Journal d’un bourgeois de Paris.
  8.  Humanismus a renesance. Historické a společenské podmínky, humanistická stu­dia, vznik a vývoj reformace (Kalvín a hlavní rysy jeho doktríny). Výpravná próza v počátcích renesance: Markéta Navarrská, Bonaventure des Périers, Noël du Fail — Rabelais. Úvahová próza a dovršení renesance: Montaigne. Další myslitelé: Charron, Bodin, barokní myšlení: du Vair, sv. František Saleský. La Satyre Ménippée.
  9. Poezie francouzské renesance. Marot a dvorský styl. Petrarkismus a „lyonská ško­la“. Plejáda, její doktrína, umělecký přínos hlavních představitelů. Poezie francouzské reformace, první náznaky baroka (du Bartas, d’Aubigné, Sponde – La Ceppède). Pro­gram Plejády a divadlo.
  10. Přechod ke klasicismu; barokní proud a jiní „nepoddajní“.Malherbova reforma, první teoretici klasicismu (Francouzská akademie, Chapelain, Guez de Balzac, Vauge­las). Malherbovci a marinisté, dozvuky velké poezie (Mathurin Régnier, Théophile de Viau, Saint-Amant, Voiture, Tristan l’Hermite). Libertinství a preciozita. Román jako „nepravidelný žánr“: a) pastorální a preciózní (d’Urfé, Mlle de Scudéry) ; b) pikareskní a burleskní (Charles Sorel, Scarron, Furetière) ; c) fantastický a filosofický (Cyrano). Barokní moment v divadelní tvorbě: Hardy, Rotrou. Corneille jako velký dramatik baroku i klasicismu.
  11. Myšlenkové základy „Velkého století“. Descartes a racionalismus. Gassendi, Buf­fon, počátky vědeckého poznání. Jansenismus a Pascal.
  12. Vrcholný klasicismus. Historická a společenská podmíněnost, chápání světa a člo­věka a z toho odvozené estetické principy. Divadelní tvorba jako vrcholný projev kla­sicismu: její zásady, významní autoři a jejich díla (Corneille, Racine a tragédie ; Molière a komedie; Quinault a „lyrická tragédie“). Další velcí autoři klasicismu a jejich dílo: La Fontaine, La Rochefoucauld, Mme de La Fayette, Mme de Sévigné, Bossuet, La Bruyère, Boileau.
  13. „Krize vědomí“ a přechod k osvícenství. Querelle des Anciens et des Modernes. Myslitelé se obracejí ke společenským otázkám: Saint-Evremond, Bayle, Fénelon, Fontenelle. Memorialisté jako svědkové doby: Retz, Saint-Simon.
  14. Osvícenství. Společenské podmínky, hlavní rysy a myšlenky osvícenství. Sepětí lite­ratury s filosofií, zvl. v rozvoji „filosofického“ románu či povídky. Hlavní osobnosti osvícenství, jejich život, dílo a hlavní přínos (Montesquieu, Voltaire, Diderot, Rous­seau). Encyklopedie.
  15. Vývoj fikce (divadla a románu) v 18. století. A) První polovina: Obliba pohádek. Osudy tragédie. Regnard, Le Sage romanopisec a dramatik, Marivaux dramatik a ro­manopisec. Crébillon fils, Prévost. Románové dílo velkých osvícenců. B) Druhá po­lovina: dramatici Sedaine a Beaumarchais. Román a libertinství: Choderlos de Laclos, Louvet de Couvray, Restif, Sade. Počátky romantismu: Bernardin de Saint-Pierre, fan­tastický román (Beckford, Cazotte, Potocki). Beckford, Potocki, Casanova : počátky „frankofonie“.
  16. „První romantismus“ či preromantismus. Utváření romantické sensibility v 18. století: Prévost?, Diderot? (sentimentalismus), Vauvenargues, Chamfort, Joubert (vý­voj maximy). Rousseau, B. de Saint-Pierre atd., poté Senancour, Mme de Staël, Cons­tant, Chateaubriand. Vývoj narušený estetickým neoklasicismem Francouzské revolu­ce. Oživení poezie: André Chénier ; jeho obtížné zařazení. Hlavní filosofické směry po revoluci a jejich význam pro romantismus.
  17. Romantismus jako uvědomělé hnutí a jeho dozvuky. Rysy romantismu jako uce­leného světonázoru, estetické názory, rozvoj žánrů v romantismu. Klíčové momenty romantického hnutí. Hlavní osobnosti: Lamartine, Nodier, Hugo, Musset, Vigny, Nerval. Radikální romantismus: frenetici, Gobineau. Aloysius Bertrand a vývoj básně v próze. Lautréamont. Théophile Gautier a l’art-pour-l’art.
  18. Vývoj románu mezi romantismem a realismem. Románová tvorba romantiků (Nodier, Hugo, Vigny, Musset, Gautier, Gobineau). Historický román: Dumas, Féval. George Sand, Fromentin. Symbiosa romantismu s realismem: Stendhal, Balzac, Méri­mée. Realismus jako hnutí. Reakce na romantismus: Flaubert.
  19. Naturalismus a reakce proti němu. Principy naturalismu. Hlavní osobnosti: Zola, Goncourtové, Maupassant, Daudet. V orbitě naturalismu: Jules Vallès, Jules Renard, Mirbeau. Proti naturalismu: Huysmans, Barbey d’Aurevilly, Villiers de l’Isle-Adam, Bloy, Bourget. Od dekadence k nacionalismu: Barrès. Estetismus a sociální kritika: Anatole France.
  20. Od parnasismu k avantgardě: Základy moderní poezie. L’art-pour-l’art a Parnas. Obrat k moderní poezii: Lautréamont, Baudelaire, Rimbaud, Verlaine. Dekadence (Jules Laforgue, Charles Cros) a symbolismus (Mallarmé, symbolistická škola, belgičtí symbolisté: Maeterlinck, Verhaeren). Symbolisté a divadlo: Maeterlinck, Jarry a pře­chod ke grotesknu (spojení k expresionismu [Ghelderode] a k absurdnímu divadlu).
  21. „Druhý symbolismus“, „čistá poezie“, duchovní poezie 20.století. Dualismus Claudel (křesťanská poezie, formální přínos k volnému verši, divadlo) – Valéry, inte­lektualismus (abbé Bremond a poésie pure). Saint-Pol-Roux, Paul Fort, Oscar Milosz. Exotismus a chvála světa: Segalen, Saint-John Perse. Unanimismus a poezie lidské solidarity. „Fantaisisté“: Toulet, Fargue. Křesťanská poezie: Péguy, Francis Jammes, Jouve, Max Jacob, posléze např. Pierre Emmanuel, Patrice de La Tour du Pin, Jean Grosjean, Jean-Claude Renard aj.
  22. Básnická avantgarda: směry, skupiny a nezávislé osobnosti.Apollinaire. Dadais­mus, surrealismus: charakteristika a tvůrčí zásady, manifesty a základní etapy, hlavní osobnosti: Tzara, Ribemont-Dessaignes – Breton, Soupault, Aragon, Eluard, Desnos, Péret, Crevel – Gracq, Mandiargues. Vysoká hra. Velké básnické osobnosti mimo sku­piny: Reverdy a Max Jacob („kubismus“), Cendrars, Cocteau, Larbaud, Supervielle. V další generaci: Prévert, Char, Michaux, Bousquet, Tardieu, Queneau.
  23. Vývoj divadla od symbolismu k avantgardám.Neoromantismus (Rostand) – vaudeville a bulvár. Oživení inscenační praxe (Lugné-Poe, Antoine). Guitry, Pagnol, Romains, Giraudoux, Montherlant, Anouilh. Divadlo avantgardní: Cocteau, Salacrou, Audiberti, Artaud.
  24. Meziválečný román. Velký novátor: Proust. André Gide. Zájem o základní otázky člověka a společnosti: „humanistický román“ (Alain-Fournier, Radiguet, Malraux, Saint-Exupéry, Colette, Drieu La Rochelle); jeho křesťanská větev (Mauriac, Berna­nos, Jouhandeau, Montherlant, Julien Green). „Le roman fleuve“: Romain Rolland, Duhamel, Romains, Roger Martin du Gard. Společenská kritika a revolta: Barbusse, Aragon, Céline. (Romány básníků: Cocteau, Jacob, Larbaud, Supervielle). Tzv. regio­nalisté a jejich přínos (zvl. Giono, Ramuz, Pourrat, Bosco a Genevoix).
  25. Literatura poválečného období: existencialismus.Existencialismus jako filosofi­cký směr, základní myšlenky. Literární projevy existencialismu: Sartre, Beauvoir, Ca­mus, Genet, Beckett, Georges Bataille. Mezi surrealismem a existencialismem: Boris Vian, Michel Leiris. Existencialismus a divadlo: „absurdní divadlo“ (Beckett, Ionesco, Adamov, Arrabal, Obaldia). Existencialismus a poezie: Frénaud, Ponge, Bonnefoy, Jaccottet, Dupin, Du Bouchet, Gaspar.
  26. „Nový román“ a reakce proti němu. Krize tradičního románu a východiska nabíd­nutá „novými romanopisci“ (teoretické pozice). Předchůdci: Beckett, Céline. Hlavní autoři: Robbe-Grillet, Butor, Sarraute, Claude Mauriac, Claude Simon, Pinget, Cayrol, Duras, Le Clézio. Jiná větev experimentálního románu: Georges Perec. Experimen­tální extremismus: Tel Quel, Sollers. Reakce proti experimentu i angažované literatuře: husaři (Roger Nimier, François Nourissier). Tradice velké fikce a návrat k ní: Yource­narová, Michel Tournier.
Četba: povinné tituly

(Je-li u některého autora uvedeno více děl, potom platí, že – není-li mezi nimi uvedeno explicitně “A“ – mohou si studenti vybrat jedno z nich, jsou-li dvouoboroví, dvě z nich, jsou-li jednooboroví. “A“ potom znamená, že obojí studenti musí přečíst všechna uvedená díla.)

  • La Chanson de Roland A Píseň o Rolandovi
  • François Villon: Poésies
  • + alespoň tři další tituly středověké literatury, podle vlastní volby (Chrétien de Troyes, Marie de France, Rutebeuf, Román o růži, Charles d’Orléans…)
  • François Rabelais: Gargantua et Pantagruel
  • Pierre de Ronsard: Amours
  • Michel de Montaigne: Les Essais (alespoň výběr v rozsahu « Petits Classiques Larousse »)
  • Pierre Corneille : Le Cid – Cinna – Polyeucte
  • Jean Racine : Phèdre – Britannicus – Andromaque
  • Molière : Tartuffe – L’Avare – Le Misanthrope
  • Madame de La Fayette : La Princesse de Clèves
  • + alespoň tři další tituly klasicistní literatury (La Fontaine, La Rochefoucauld, La Bruyère, Mme de Sévigné)
  • Marivaux : Le jeu de l’amour et du hasard
  • Montesquieu : Lettres persanes
  • Diderot : Le neveu de Rameau – Jacques le Fataliste
  • Voltaire : Candide
  • Rousseau : Les Rêveries d’un promeneur solitaire
  • Abbé Prévost : Manon Lescaut
  • Chateaubriand : Atala
  • Constant : Adolphe
  • Musset : Confession d’un enfant du siècle – Lorenzaccio
  • Victor Hugo : Les Travailleurs de la mer – Hernani Notre-Dame-de-Paris
  • Stendhal : Le Rouge et le Noir – La Chartreuse de Parme
  • Balzac : Illusions perdues – La Cousine Bette – Le Père Goriot – Eugénie Grandet – Splendeurs et misères des courtisanes
  • Gérard de Nerval : Sylvie
  • Prosper Mérimée : Carmen
  • Gustave Flaubert : Madame Bovary – L’Education sentimentale
  • Charles Baudelaire : Les Fleurs du Mal – Petits poèmes en prose
  • Arthur Rimbaud : Poèsies – Les Illuminations – Une saison en enfer
  • Emile Zola : Germinal – Nana – L´assommoir
  • Alain-Fournier : Le Grand Meaulnes
  • Marcel Proust : Du côté de chez Swann
  • André Gide : L’Immoraliste A Les Faux-Monnayeurs 
  • Apollinaire : Alcools
  • André Breton : Les Manifestes du surréalisme
  • + alespoň tři další díla francouzské poezie 20. století (Valéry, Claudel, Cocteau, Reverdy, Cendrars, Jacob, Breton, Aragon, Eluard, Desnos, Supervielle, Saint-John-Perse, Prévert, Jouve, Char, Queneau, Ponge, Michaux)
  • André Malraux : La condition humaine
  • Antoine de Saint-Exupéry : Vol de nuit – cokoliv kromě Le Petit Prince
  • Louis-Ferdinand Céline : Le Voyage au bout de la nuit
  • François Mauriac : Thérèse Desqueyroux A Le Nœud de vipères
  • Georges Bernanos : Journal d’un curé de campagne
  • Jean Giono : Colline – Les Âmes fortes
  • Jean-Paul Sartre : La Nausée A Huis-clos
  • Albert Camus : L’étranger A La Peste
  • Roger Nimier: Le Hussard bleu
  • Samuel Beckett : En attendant Godot, Oh les beaux jours
  • Eugène Ionesco : La cantatrice chauve, Les Chaises
  • Nathalie Sarraute: Tropismes, Le Planétarium
  • Alain Robbe-Grillet: La Jalousie
  • Michel Butor : Modification
  • Marguerite Duras: Moderato cantabile
  • Marguerite Yourcenar : Mémoires d’Hadrien – L´Oeuvre au noir
  • Jean-Marie Gustave Le Clézio: Le Procès-verbal
  • Georges Perec: W ou le souvenir d’enfance
  • Michel Tournier : Vendredi ou Les Limbes du Pacifique
  • Patrick Modiano: La Ronde de nuit
  • Sylvie Germain: Le Livre des nuits
  • Jean Echenoz: Je m’en vais
  • Michel Houellebecq: Les Particules élémentaires

 

Sekundární literatura

BERSANI, Jacques, LECARME, Jacques, VERCIER, Bruno, La littérature en France de 1945 à 1981, Paris, Bordas, 2003.

BRUNEL, Pierre, BELLENGER, Yvonne, COUTY, Daniel, SELLIER, Philippe, TRUFFET, Michel, Histoire de la littérature française, tome 1, Du Moyen-Âge au XIIIe siècle, Paris, Bordas, 1981.

BRUNEL, Pierre, BELLENGER, Yvonne, COUTY, Daniel, SELLIER, Philippe, TRUFFET, Michel, Histoire de la littérature française, tome 2, XIXe et XXe siècles, Paris, Bordas, 1981.

BRUNEL, Pierre, La littérature française du XXe siècle, Paris, Nathan/VUEF, 2002.

COUTY, Daniel, Histoire de la Littérature française, Paris, Larousse, 2002.

XXe siècle, collection littéraire Lagarde et Michard, les grands auteurs français, anthologie et histoire littéraire, Paris, Bordas, 2004.

Dictionnaire de la Littérature française XXe siècle, Encyclopedia Universalis, Paris, Albin Michel, 2000.

 

 

Teorie literatury

 

Zkouška zahrnuje (u jednooborových studentů i u studentů v kombinaci) dvě otázky: Jedna vychází z níže uvedeného seznamu a týká se obecného zhodnocení konkrétního kritického směru. Druhá je doplňovací a podrobněji sleduje jednotlivý titul nebo otázku vybranou na základě předloženého seznamu četby.

 

Jedna z otázek musí být zpracována francouzsky. (Student si může sám zvolit, která to bude.)

 

 

Tematické okruhy z teorie literatury

 

 

  1. Aristotelova Poetika a francouzská normativní tradice: princip imitace, katarze, základní součásti tragédie, pravidla jednot, principy vraisemblance a bienséance, výklad Aristotelovy Poetiky ve francouzském klasicismu a později.
  2. Sainte-Beuve a životopisná kritika : popis metody, jejích výhod a omezení, kritické reakce (Proustova polemika Contre Sainte-Beuve, Péguy), obnovený zájem o autora (Gide, dnešní reinterpretace).
  3. Pozitivistická kritika (vědecký formalismus Hippolyta Taina, teorie vývoje žánrů Ferdinanda Brunetièra) a kritické ohlasy na ni (impresionistická kritika: Jules Lemaître, Anatole France, později Julien Gracq…).
  4. Gustave Lanson a literární historie: podstata metody, její didaktické využití a limity, kritické reakce na ni.
  5. Ruští formalisté: hlavní teoretici (Boris Tomaševskij, Viktor Šklovskij, Jurij Tyňanov).
  6. Pražský lingvistický kroužek a jeho význam pro teorii literatury : Roman Jakobson, Jan Mukařovský.
  7. Michail Bachtin a „polyfonní román“: definice fenoménu, princip fungování, význam pro pozdější teorie intertextuality.
  8. Intertextualita: tři základní kritické výklady (Julia Kristeva, Gérard Genette, Michaël Riffaterre).
  9. Psychoanalytická kritika (Sigmund Freud, Bruno Bettelheim, Charles Baudouin a další).
  10. Charles Mauron a „osobní mýtus“: definice metody a její možné aplikace na literaturu.
  11. Gaston Bachelard a jeho « critique de l’imaginaire »: podstata metody, její využití a úskalí.
  12. Tematická kritika a metody z ní vycházející: Georges Poulet, Jean Rousset, Jean Starobinski, Jean-Pierre Richard, Jean-Paul Weber.
  13. Roland Barthes a Nová kritika: Le degré zéro de l’écriture,Mythologies, Analyse structurale des récits.
  14. Gérard Genette a strukturalismus: naratologie a její hlavní kategorie (Figures I-III).
  15. Recepční estetika (Hans Robert Jauss, Wolfgang Iser): význam čtenáře pro tvorbu díla.
  16. Sociologická kritika (Lucien Goldmann, Pierre Bourdieu): principy sociologické kritiky, teorie literárního pole a jeho postupné autonomizace.
  17. Umberto Eco a princip „otevřeného díla“: definice principu a jeho aplikace na starší i současnou literaturu.
  18. Philippe Lejeune a „autobiografický pakt“: teorie autobiografie, historie žánru a jeho dnešní podoba.
  19. Autofikce (historie konceptu od Doubrovského po Colonnu): diskuze nad jeho oprávněností.
  20. Autorská póza (Jérôme Meizoz): zrod této „hybridní“ metody i její využití při studiu současných spisovatelů.
  21. Tzvetan Todorov a „žánrová kritika“: literatura jako soubor jednotlivých žánrů, rozbor konkrétního žánru (např. fantastická literatura).
  22. René Girard a „antropologická kritika“: teorie mimetické touhy a její ilustrace v literatuře.
  23. Antoine Compagnon a současné kritické směry: paradoxy v pohledu na autora, dílo a čtenáře.
  24. Kritika formulovaná samotnými umělci: Péguy, Breton, Sartre, Gracq, Kundera…

 

 

Doporučená literatura

 

Studentem předložený seznam by měl obsahovat minimálně 8 titulů. (Může jít i o jiné tituly, než jsou níže uvedené, nicméně výběr by měl respektovat témata předepsaná v otázkách.)

 

 

ARISTOTE, Poétique, Paris, Librairie Générale Française, 1990.

AUERBACH, Erich, Mimésis. La représentation de la réalité dans la littérature occidentale, Paris, Gallimard, 1968.

BACHELARD, Gaston, La psychanalyse du feu, Paris, Gallimard, 2007.

BACHELARD, Gaston, La poétique de l’espace, Paris, PUF, 2012.

BAKHTINE, Mikhaïl, Esthétique et Théorie du roman, Paris, Gallimard, 1978.

BARTHES, Roland, Le Degré zéro de l’écriture, Paris, Seuil, 1966.

BARTHES, Roland, Critique et Vérité, Paris, Seuil, 1966.

BARTHES, Roland, Poétique du récit, Paris, Éditions du Seuil, 1977.

BAUDOUIN, Charles, La psychanalyse et l’art, Paris, Librairie Félix Alcan, 1928.

BERGEZ, Daniel, Vocabulaire de l’analyse littéraire, Paris, Dunod, 1994.

BETTELHEIM, Bruno, Psychanalyse des contes de fées, Paris, Hachette, 1998.

BOURDIEU, P. Les règles de l’art : genèse et structure du champ littéraire, Paris, Seuil, 1992.

CHKLOVSKI, Victor, Sur la théorie de la prose, Lausanne, L’Âge d’homme, 1973.

COLONNA, V. Autofiction & autres mythomanies littéraires, Auch, Tristram, 2004.

COMPAGNON, Antoine, Le Démon de la théorie, Paris, Éditions du Seuil, 1998.

ECO, Umberto, L’œuvre ouverte, Paris, Éditions du Seuil, 1965.

ECO, Umberto, Lector in fabula, Paris, Grasset, 1979.

FRAISSE, Emmanuel, Questions générales de littérature, Paris, Éditions du Seuil, 2001.

FREUD, Sigmund, L’inquiétante étrangeté et autres essais, Paris, Gallimard, 1988.

FREUD, Sigmund, Sur le rêve, Paris, Gallimard Education, 1990.

GENETTE, Gérard, Figures III, Paris, Éditions du Seuil, 1972.

JAKOBSON, Roman, Théorie de la littérature, Paris, Seuil, 1965.

JAKOBSON, Roman, Questions de poétique, Paris, Seuil, 1973.

JAUSS, H. R., Pour une esthétique de la réception, Paris, Gallimard, 1978.

KRISTEVA, Julia, La Révolution du langage poétique, Paris, Seuil, 1974.

KUNDERA, L’art du roman, Paris, Gallimard, 1986.

LANSON, Gustave, Histoire de la littérature française, Paris, Hachette, 1906.

LEJEUNE, Philippe, Le pacte autobiographique, Paris, Éditions du Seuil, 1996.

MAURON, Charles, Des métaphores obsédantes au mythe personnel: introduction à la psychocritique, Paris, José Corti, 1963.

MEIZOZ, J. Postures littéraires. Mises en scène modernes de l’auteur, Genève, Slatkine Érudition, 2007.

MUKAŘOVSKÝ, Jan, Studie z estetiky, Praha, Odeon, 1971.

PIÉGAY-GROS, Nathalie, Introduction à l’intertextualité, Paris, Nathan, 1996.

POULET, Georges, Etudes sur le temps humain (1, 2, 3), Paris, Union générale d’éditeurs, 1972.

RICHARD, Jean-Pierre, Poésie et profondeur, Paris, Seuil, 1976.

RIFFATERRE, Michael, La production du texte, Paris, Seuil, 1979.

SAINTE-BEUVE, Causeries du lundi, volume I, Nabu Press, 2010.

SPITZER, Leo, Études de style, Paris, Gallimard, 1970.

STAROBINSKI, Jean, La relation critique, Paris, Gallimard, 2001.

TADIÉ, Jean-Yves, La critique littéraire au XXe siècle, Paris, Belfond, 1987.

TODOROV, Tzvetan, Théories du symbole, Paris, Éditions du Seuil, 1977.

TODOROV, Tzvetan, Critique de la critique, Paris, Éditions du Seuil, 1984.

TODOROV, Tzvetan, La notion de littérature, Paris, Éditions du Seuil, 1987.

TOURSEL, Nadine, VASSEVIÈRE, Jacques, Littérature: textes théoriques et critiques, Paris, Armand Colin, 2004.

TYNIANOV, Iouri, Le Vers lui-même, UGE, 1977.

Úvod > Francouzština > Požadavky k SZZK > Požadavky k SZZK platné pro studenty přijaté od r. 2006 do r. 2014 včetně