ÚPRAVA AKADEMICKÝCH  PRACÍ

Základní podobu určuje fakultní opatření (viz http://www.ff.cuni.cz/studium/bakalarske-a-magisterske-studium/zaverecne-prace/metodicke-pokyny-doporucena-formalni-uprava-zaverecne-kvalifikacni-prace/)

Katedry mají možnost tuto podobu mírně modifikovat.

Ideální podoba práce odevzdávané na Ústavu románských studií je následující:

1)      Práce psaná česky:

Na začátku práce abstrakt česky a anglicky (fakultativně též v jazyce oboru – záleží na autorovi).

Na konci práce résumé cca 1-3 strany česky + v jazyce oboru (fakultativně též anglicky – záleží na autorovi).

2)      Práce psaná románským jazykem:

Na začátku práce abstrakt česky a anglicky (fakultativně též v jazyce oboru – záleží na autorovi).

Na konci práce résumé cca 1-3 strany v jazyce oboru + česky (fakultativně též anglicky – záleží na autorovi).

Résumé nepředstavuje závěr práce. Mělo by jít o syntézu celé práce, v níž jsou stručně shrnuta jak teoretická a metodologická východiska, tak dosažené výsledky.

Jazyk

1. Diplomová/bakalářská práce se podává v českém nebo slovenském jazyce, příp. – po domluvě se školitelem – v jazyce studovaného oboru (francouzština, španělština, italština, portugalština)

Student odpovídá za jazykovou správnost, před odevzdáním provede jazykovou korekturu textu.

V pracích psaných česky dále doporučujeme:

2. Citáty z krásné literatury:

Vždy jsou uvedeny v originále. Doporučujeme v textu doplnit  do závorky  český překlad (pokud bylo dílo přeloženo do češtiny, obvykle se cituje existující překlad, s příslušným odkazem; pokud překlad neexistuje nebo nevyhovuje, uvede se  vlastní doslovný překlad, a to i u poezie, jak je obvyklé v odborných edicích – viz např. E. R. Curtius. Evropská literatura a latinský středověk. Praha: Triáda, 1998).

3. Citáty z odborné literatury:

Doporučujeme uvádět je v obou jazycích: v textu český překlad a v poznámce pod čarou (nebo v poznámkovém aparátu na konci práce) citát v originále. Vždy je nutno uvést původ citátu.

4. Názvy cizojazyčných děl:

Není zde jednotný úzus. Doporučujeme uvést název díla v češtině a v závorce v originále. Pokud bylo dílo přeloženo, běžně se uvádí název daného překladu. Při opakovaném použití názvu  nebo ve zmínkách světoznámých literárních děl stačí název v češtině.

Poznámka: Doporučení nejsou závazná. Po dohodě s vedoucím práce lze zvolit jinou úpravu, která ovšem musí být v celé práci jednotná (např. zejména u literárních prací lze po dohodě s vedoucím práce upustit od číslování kapitol).

Bibliografie

1. Bibliografie diplomové/bakalářské práce musí obsahovat všechny  citované materiály (tj. jde o  bibliografii úplnou, nikoli jen výběrovou).
2. Bibliografické údaje jsou řazeny abecedně.
3. Pracuje-li autor/ka s větším množstvím primárních textů, je vhodné bibliografii rozčlenit na primární literaturu (prameny) a sekundární literaturu (odbornou literaturu).
4. Při uvádění bibliografických údajů je namístě respektovat mezinárodní normu  ISO 690 Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Norma je k dispozici v knihovně ÚRS. Pravidla bibliografických citací podle této normy viz: http://www.boldis.cz/citace/citace1.pdf,  http://www.boldis.cz/citace/citace2.pdf.

Příklady:

Monografie

• CURTIUS, Ernest Robert. Evropská literatura a latinský středověk. Přel. Jiří Pelán, Jiří Stromšík, Irena Zachová.  Praha : Triáda, 1998. ISBN 80-86138-07-0.
• AINSA, Fernando. La reconstruction de l’utopie. Paris : UNESCO, 1997.

Příspěvek ve sborníku

• GENETTE, Gérard. La utopía literaria. In  Jorge Luis Borges. Ed. Jaime Alazraki. 3^a reimpresión. Madrid : Taurus, 1987, s. 203-210.

Článek v seriálové publikaci (v časopise)

• MONSIVÁIS, Carlos. De cómo vinieron los Estudios Culturales y a lo mejor se quedan. Revista Iberoamericana, 2003, vol. 69,  núm. 203, s. 417-424.

[Poznámky:

• Místo křestního jména stačí iniciála.
• Údaje o městě, nakladateli, vydání (2^nd ed.), zkratky (vol., no.) se uvádějí v jazyce dokumentu, podle titulního listu; česky se uvádí pouze zkratka pro stranu „s.“.
• Jsou-li dva nebo tři  autoři, oddělují se jména čárkou (připouští se varianta s  pomlčkou); je-li více autorů, další se vynechají a za poslední jméno se připojí „et al.“ (et alii), nebo „aj.“.
• Je-li více nakladatelů, oddělují se středníkem:  město a nakladatel, středník, další město a nakladatel (př.: Madrid: Cátedra; Barcelona: Seix Barral).
• „In“ se užívá u knih (sborníků), nikoli u časopisů.
• U časopisu je podle ISO 690 pořadí údajů: rok, ročník, číslo, strana (v USA je běžná varianta: ročník/číslo, v závorce rok, dvojtečka, číslo strany).
• Bibliografie má podle normy u knih uvádět ISBN (International Standard Book Number); ISSN u seriálových publikací je nepovinné; v souladu s vydavatelskou praxí v diplomové práci nevyžadujeme ani ISBN. ]

Elektronické dokumenty

• Baňková, Markéta. Město.html. Internetový projekt. [online]. [cit. 2003-09-22]. Dostupné z: <http://www.bankova.cz>.
• Kerr, Aphra – Flynn, Roddy. Revisiting Globalisation through the movie and digital games industries. In MIT2 globalization and convergence : Media in transition 2. Cambridge: Mass. Inst. Of  Technology. 10-12.6.2002. [online]. [cit. 2003-09-22]. Dostupné z: <http://cms.mit.edu/conf/mit2/Abstracts/ KerrFlynn.pdf>.

[Poznámka:

Povinné údaje pro citace el. dokumentů:

• Druh nosiče: [online] [CD-ROM]
• Datum citace: [cit. 2003-09-22]  [cit. 22. září 2003]
• Přístup ke zdroji: Dostupné z….
• Verze: poslední úpravy 12.6.2002]

Poznámkový aparát

A. Metoda průběžných poznámek

1. Odkaz má podobu poznámky pod čarou, případně poznámky na konci práce.
2. Při první citaci je vhodné uvést plný bibliografický údaj (podle normy ISO 690).
3. Při druhé a další citaci postačují základní údaje (autor, případně název + cit. d., případně cit. vyd.),  při následné citaci z téhož dokumentu stačí Tamtéž.
4. U citátů z beletristického díla, které je předmětem rozboru v celé práci (kapitole), se odkaz v poznámce pod čarou uvede u prvního citátu, u dalších citátů stačí uvést stránku v textu za citátem.

B. Metoda prvního prvku a roku

1. Odkaz  je zařazen přímo v textu, podle normy v této podobě: „Podle jiného názoru (Curtius, 1998, s. 82) …“ (starší úzus: „Curtius 1998: 82“).
2. Struktura odkazu: první prvek, rok, strana. Citujeme-li od stejného autora více děl ze stejného roku, odlišíme je malým písmenem u roku, např.: Eliade, 1971b.
3. Při této metodě musí práce obsahovat soupis úplné bibliografie, přičemž za prvním prvkem následuje rok.

V poznámkovém aparátu je třeba držet jeden styl.  Přednost dáváme metodě průběžných poznámek, která je pro čtenáře přehlednější.

[Poznámky:

• Oproti normě není nutné v poznámkách psát příjmení verzálami ani uvádět ISBN.
• Názvy článků je možno dát do uvozovek.
• Vždy je ovšem třeba udržet jednotný styl.]

Ukázka poznámek pod čarou

• V textu uvedeme v uvozovkách citát: „ xxxxxxxxxx“[1]. Vzápětí citujeme z téže knihy: „xxxxxx“[2].
• Poprvé citujeme z knihy, která je tématem bakalářské či diplomové práce a bude často citována: „xxxxxxx“[3]. U dalších citátů z této knihy  uvedeme v textu přímo v závorce za citátem stranu (s. …).
• Odkazujeme na určité místo nebo myšlenku, aniž výslovně citujeme. Přitom jde např. o článek v časopise[4] nebo ve sborníku[5].
• Opět citujeme z knihy, kterou už jsme  uvedli: „xxxxxxxx“[6].