Granadu jsem si vybrala spíš než kvůli univerzitě kvůli městu jako takovému, nadchly mě její fotky a zážitky lidí, kteří ji navštívili. Své volby jsem později rozhodně nelitovala, i když jsem před odjezdem viděla velké množství fotek a četla a slyšela spoustu zkušeností, ve skutečnosti mě atmosféra města okouzlila ještě mnohem víc a velmi rychle jsem se do něj zamilovala.

Kvalitu výuky v Granadě asi nedokážu obecně zhodnotit, protože záleží na konkrétním profesorovi a předmětu – může být lehký, těžký, přínosný, na nic, vynikající… Výhodou určitě je, že během prvních dnů nebo i týdnů lze navštěvovat různé předměty a potom si podle toho sestavit rozvrh. Další výhodou je to, že 2 z 5 předmětů je možné si zapsat na jiné fakultě než na Facultad de filosofía y letras, díky tomu je nabídka mnohem širší např. o předměty na Facultad de traducción e interpretación, a proto můžou odpadnout problémy s výběrem předmětů. Valná většina předmětů probíhá na rozdíl od našich 2×2 hodiny týdně a za každý z nich je 6 kreditů. Kromě toho se liší i známkování – přibližně půlka známky závisí na práci v průběhu semestru (docházka, kratší eseje, ústní prezentace a hlavně práce ve skupinkách), kterou se určitě vyplatí plnit. I náročnost zkoušek je hodně rozdílná, k jedné nám dal profesor otázky předem, ale na jiné jsem se musela opravdu učit.

Profesoři, kteří mě učili, jsou sympaťáci a gente guiri většinou brali jako vítané exotické obohacení výuky. Jen sestavování rozvrhu pro mě bylo celkem stresující, protože jsem měla problém najít ekvivalentní předměty, ale nakonec se ukázalo, že jsem se obávala úplně zbytečně. Například když jsem se jednoho z profesorů šla celá vynervovaná zeptat, jestli bych mohla chodit na jeden předmět, odpověděl mi zhruba ve stylu: „No jasně, pojď si sednout a když se ti tu bude líbit, můžeš sem chodit. Jsi z Česka? To je super. Moje druhý jméno je Wenceslao, můj praděda byl z Brna a jmenoval se Václav Borůvka como la fruta.“ I vyučující v Praze jsou velmi ochotní, takže se nakonec dá všechno vyřešit.

Granada je úžasné studentské město, kde se neustále něco děje. Společenský život se tam dá žít velmi levně (téměř zdarma), protože se všichni z důvodu obrovského množství nejrůznějších podniků snaží nabídnout to nejlepší. Je proslavená systémem tapas, všude kromě ultraturistických míst se ke každému pití dává zdarma una tapilla. Má vyhlášené tapeo ulice a celé oblasti i konkrétní bary, kromě klasických zaměřené třeba na sushi, pizzu, mořské plody atd. Často jsem si připadala jako v gastronomickém ráji.

I po kulturní stránce toho Granada nabízí strašně moc – různé koncerty, divadelní představení, poetry jamy, promítání filmů… Samotné objevování města určitě zabere několik měsíců, protože má hrozně moc k vidění. Hodně akcí pořádá přímo univerzita, ale kromě ní i spousta jiných podniků nebo organizací. Mne zaujal třeba program Erasmus in schools, v rámci kterého jsme si s kamarády připravili krátké vánoční divadelní představení a zahráli ho dětem na různých základkách po Granadě. Po jeho skončení jsme si s dětmi popovídali o našich zemích, takže jsem je mohla převlečená za prasátko trochu poučit o Česku.

Kromě konkurence v oblasti jídla je v Granadě velká konkurence i v oblasti cestování – funguje tam kromě ESN cca 5 organizací, které neustále pořádají pro Erasmáky výlety do měst a míst v celé Andalusii i do ostatních částí Španělska, do Portugalska, do Maroka atd. Jsou mnohem levnější než cestování s Alsou nebo vlakem. Hodně se jezdí taky přes BlaBlaCar. Granada má super polohu, a tak není problém strávit třeba prodloužený víkend u moře a v pondělí jet do Sierra Nevady a udělat si výlet ve výšce 2 500 m.n.m. Kromě „povinných“ cílů výletů jako jsou např. Sevilla, Córdoba a Málaga je v Andalusii i neskutečné množství dalších zajímavých míst, takže je bohužel nemožné stihnout navštívit všechna.

Ubytování v Granadě je asi nejlepší shánět až na místě – je doslova oblepená nabídkami pokojů, a tak určitě není těžké si byty pořádně prohlídnout a nějaký si vybrat. Já jsem bydlela v domě, který jsem si našla předem přes internet, v domě pro 18 studentů z celého světa v historickém centru, což bylo super, ale problémem bylo, že dům je ze 16. století – z toho důvodu nám těméř neustále něco nefungovalo a v zimě v něm byla opravdu zima. Kdybych si vybírala znova, asi bych si vybrala jinak. Jako MHD v Granadě jezdí autobusy, ale autobusem jsem jela za celou dobu jen asi třikrát, protože Granada je malinká a všude se dá chodit pěšky. Ještě se mi vyplatilo koupit si levně starší kolo, jednak na dopravu po městě ale taky na výlety po okolí Granady, kde jsou další místa, která se vyplatí navštívit. Každý si tam určitě najde příležitost dělat sport, který ho baví. Já jsem měla kromě jezdění na kole i další sportovní zážitek, a to když jsem se dostala na fotbalový zápas Granada – Real Madrid.

Erasmus se může zdát jako nekonečný byrokratický proces, ale díky neuvěřitné ochotě lidí v Andalusii se určitě dá všechno zvládnout. Kromě místních Španělů do Granady jezdí spoustu studentů z jižní Ameriky a i Erasmáci z ostatních zemí chtějí mluvit jedině španělsky, angličtina je téměř sprosté slovo. Když jsem potkala někoho z nějaké horské vesničky o třech kravách, tak jsem mu moc nerozuměla, ale jinak rozhodně není problém si na andaluský přízvuk zvyknout. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na další drobná úskalí, jako například že ahora se používá zásadně ve významu dentro de un rato, že se žádné setkání a loučení neobejde bez dos besos, že popelnice mají svoje horario, že se o Vánocích jí cukroví s příchutí olivového oleje a že por la mañana znamená zhruba v 11.30, ale celkově to byl úžasně strávený čas v tak trochu odlišné realitě. Nejtěžší pro mě byly asi momenty před odjezdem a potom po příjezdu, ale rozhodně to stálo za to. Jet na Erasmus určitě s čistým svědomím doporučuji, myslím si, že pokud to má nějaké zápory, tak je klady mnohonásobně převáží.