Jak napsat dobrou závěrečnou práci aneb deset kroků, které vás provedou od volby tématu až po její odevzdání

  1. Dobře si rozmyslete, jakému tématu se budete věnovat, zadání neuspěchejte. Kontaktujte vedoucího práce raději s velkým předstihem (třeba i několik měsíců) a postupně s ním konzultujte všechny kroky zadání.

  2. Je vhodné zvolit téma, které je pro vás něčím zajímavé. Není však rozhodně na škodu, nemáte-li v něm úplně jasno; právě v průběhu přípravy a psaní práce se s ním podrobně seznámíte a dobře se v něm zorientujete.

  3. Méně je často více! Studenti dělávají chybu v tom, že si zvolí příliš široké téma, v práci se pak věnují mnoha aspektům problematiky, ale nedokáží jít do hloubky, a výsledek pak působí neuceleně, povrchně, roztříštěně a nesystematicky. Je lépe zvolit si poměrně úzce zaměřené téma a na to opravdu soustředit, při psaní od něj zbytečně neodbíhat a nevěnovat se aspektům, které s ním nesouvisí. Pomůže vám jasné stanovení cílů práce a její metodologie a rovněž definování pojmů, které jsou pro vaši práci zásadní. Lingvistické práce by se měly soustředit na zkoumání zvoleného jazykového jevu, který pochopitelně na začátku popíšete v obecnější rovině, ale později se již můžete koncentrovat jen na jeho podrobnou analýzu, často je také přínosné porovnat ho s češtinou. Jev, kterému se budete věnovat, by měl být pokud možno co nejpřesněji vymezen. Není tedy vhodné věnovat se např. celému systému minulých časů ve španělštině, to je téma skutečně příliš rozsáhlé a zejména v bakalářské práci na něj nikdy nebude dost prostoru. V případě literárních prací by jádrem měla být analýza určitého díla/děl (samozřejmě se zasazením do kontextu); tu lze pojmout různě: soustředit se na prostor, čas, narativní techniky, postavy apod., také lze např. porovnávat téma či postavy v několika textech od jednoho nebo více autorů. Opět není ideální vzít si příliš velké sousto a zkoumat např. celý umělecký směr nebo jedno dílo analyzovat z mnoha vzájemně nesouvisejících hledisek.

  4. Akademické psaní má svá pravidla, závěrečná práce není esej, úvaha ani popularizační článek. Měli byste respektovat zásady vědecké práce a přistupovat k tématu s pokorou. Je samozřejmě v pořádku vytvořit si na něj vlastní názor a ten následně v práci přestavit, tento názor však musí být podložený nějakými důkazy, musíte být schopni ho vysvětlit a obhájit – předložit např. úryvek z analyzovaného textu, z něhož vaše tvrzení jasně vyplývá, průkaznou korpusovou analýzu apod. V žádném případě není vhodné psát do práce vlastní postřehy a osobní dojmy, které nemají žádný argumentační základ.

  5. Práci konzultujte s jejím vedoucím průběžně, neposílejte ji teprve ve chvíli, kdy už máte velkou část hotovou, pak se totiž jen velmi obtížně odstraňují případné nedostatky. Hlavně v počátku, když s psaním začínáte, je nejlepší poslat svému vedoucímu třeba jen malou část nějaké kapitoly. Pokud by v ní byl nějaký problém, vedoucí vás upozorní hned v úvodu, a vy se tak vyhnete tomu, abyste museli přepracovávat zbytečně velkou část práce. Pamatujte také na to, že v červenci a srpnu má většina vyučujících dovolenou a nemůže se vám plně věnovat, prosíme vás, abyste na toto brali ohled a konzultace k práci směřovali na akademický rok, nikoli na období prázdnin. Mějte také na paměti, že psaní závěrečné práce chce svůj čas, nenechávejte její přípravu na poslední chvíli a vězte, že za dobrou prací stojí měsíce poctivé práce, bakalářku nebo diplomku určitě nenapíšete za pár dnů.

  6. Zcela zásadní je správné citování. Sami určitě víte, že plagiátorství je nepřípustné. Že budete v práci pečlivě uvádět všechny zdroje, se kterými pracujete, je samozřejmostí (to také uvádíte v prohlášení k práci, které podepisujete před jejím odevzdáním). Je však důležité dávat pozor i na tzv. „nechtěné plagiáty“ a při práci se sekundární literaturou si nikdy nic neopisovat, aniž byste si přesně označili, odkud daná myšlenka pochází. Zdrojů, se kterými budete pracovat, bude mnoho a velmi snadno se stane, že člověk za chvilku zapomene, odkud si nějaký nápad opsal, nebo si dokonce tuto myšlenku jaksi nechtěně přisvojí, což je pochopitelně také špatně.

  7. S citováním souvisí i to, že je potřeba jasně odlišovat, co tvrdíte vy (jakožto autor práce) a co je myšlenka převzatá odjinud. I v pracích, které řádně uvádějí všechny zdroje, se občas stává, že není přesně vyznačen předěl mezi citací a komentářem k ní. Toto také není v pořádku. Vždy musí být zcela jasné, kde začíná a kde končí myšlenka někoho jiného a kde pokračuje váš vlastní text.

  8. Poslední důležitý bod k citacím se týká citování „z druhé ruky“. Studenti se často dopouštějí toho, že citují myšlenku z díla, které sami neměli k dispozici, a přebírají ji skrze práci někoho jiného. Toto je přípustné pouze zcela výjimečně u obtížně dohledatelných děl a musí to být v práci jasně vyznačeno. Za normálních okolností byste se převzatým citacím měli vyhýbat, platí zde jednoduché pravidlo: buď si dílo dohledám a cituji ho přímo, nebo daného autora necituji vůbec.

  9. U závěrečné práce je podstatná také formální úprava. I jinak obsahově velmi zdařilou práci může pokazit špatná čeština, pravopisné chyby apod. Věnujte pozornost všem náležitostem, které má závěrečná práce mít, nezapomínejte na překlad citací do češtiny (povinně ze sekundární literatury, u literárních prací doporučujeme překládat i ukázky z primárních pramenů – lze použít existující překlady, nebo vypracovat překlady vlastní) a na české a španělské résumé. Pečlivě si zkontrolujte interpunkci a pravopis, ale třeba i typ písma, zarovnání do bloku atd. Závěrečná práce je vaše vizitka a zodpovědnost za ni nesete vy sami. Vedoucí práce funguje spíše jako poradce, který vám dává určité metodologické pokyny, může vám sdělit svůj názor, upozornit na problémy v přístupu i časté chyby, ale není jeho povinností práci po vás opravovat.

  10. Hlídejte si termíny, do kdy musíte práci odevzdat. Tyto jsou dány harmonogramem akademického roku a jsou vždy zveřejněny s dostatečným předstihem. Pamatujte, že pro připuštění k obhajobě nestačí jen odevzdat včas práci, ale také splnit všechny předměty bakalářského či magisterského studia a mít dostatek kreditů.

Úvod > Španělština > Závěrečné práce > Jak napsat dobrou závěrečnou práci aneb deset kroků, které vás provedou od volby tématu až po její odevzdání